Smetana B., Dvořák A., Suk J., Ostrčil O. - Music for Prague / PSO / T.Brauner

1. Antonín Dvořák - Fanfare for the opening of the National Jubilee Exhibition in Prague 1891

2. Antonín Dvořák - My Home, Op. 62 (1882)

3. Otakar Ostrčil - A Tale of Šemík, Op. 3 (1899)

4.-5. Bedřich Smetana - Prague Carnival (1883), Vyšehrad (1874)

6. Josef Suk - Praga, Tone Poem, Op. 26 (1904)

Prague Symphony Orchestra, conductor Tomáš Brauner

The story of the Prague Symphony Orchestra is closely related to the history of the Czech capital, which leaves an impression on their repertoire. After their successful recording of Karel Husa’s Music for Prague 1968 (Supraphon, 2021), the orchestra and its chief conductor are coming up with another album dedicated to Prague. This time, the programme is focused on the late 19th century, i.e. the period when the Czech nation fought for its language, culture and identity within the Austro-Hungarian Empire. The backbone of the record is Suk’s monumental symphonic poem Praga, based on the Hussite chorale, “Ktož jsú Boží bojovníci” (Ye Who Are Warriors of God); Vyšehrad from Smetana’s famous cycle Má vlast (My Country); and a rarity: Pohádka o Šemíku (A Tale of Šemík), which is a largely unknown symphonic poem based on an ancient Czech legend connected with Vyšehrad, by Otakar Ostrčil, composed when he was nineteen. And of course, there is Antonín Dvořák. In hardly any work of his is Dvořák as explicitly patriotic as in his overture My Home (which is not very well known either). It is based on the theme of the popular song “Kde domov můj,” which later became the Czech national anthem. Another rarity of this album is Dvořák’s fanfare for the opening of the National Jubilee Exhibition in Prague. After their acclaimed recording of the composer’s Slavonic Dances, the Prague Symphony Orchestra confirm that the Czech repertoire of late Romanticism is their native and most natural language.

Příběh Pražských symfoniků je bytostně spjatý s historií české metropole a otiskuje se to i do jejich repertoáru. Po úspěšné nahrávce Hudby pro Prahu 1968 Karla Husy (Supraphon 2021) přichází orchestr a jeho šéfdirigent s dalším albem věnovaným Praze. Dramaturgie je tentokrát zaostřená na konec 19. století, období, kdy český národ bojoval o svůj jazyk, kulturu a svébytnost v rámci Rakousko-uherské monarchie. Páteř alba tvoří Sukova monumentální symfonická báseň Praga postavená na husitském chorálu „Ktož jsú Boží bojovníci“, Vyšehrad ze Smetanova slavného cyklu Má vlast a do třetice jeden unikát: Pohádka o Šemíku, téměř neznámá symfonická báseň devatenáctiletého Otakara Ostrčila – zhudebněná pověst odehrávající se opět na Vyšehradě. A samozřejmě Antonín Dvořák. V málokterém svém díle je Dvořák tak explicitně vlastenecký jako v předehře Můj domov (mimochodem také dosti málo známé). Skladba je postavena na tématu zlidovělé písně Kde domov můj, jež se později stala českou národní hymnou. Dvořákova fanfára k Zemské výstavě v Praze je dalším unikátem tohoto alba. Po vřele přijaté nahrávce Slovanských tanců i tady Pražští symfonikové potvrzují, že český pozdně romantický repertoár je jejich rodným a nejpřirozenějším jazykem.

(Supraphon 2024)