Tango Quartetto Re Campo - Inspiración

Tango Quartetto Re Campo - Inspiración

1. La Cumparsita (tango) Gerardo Matós Rodríguez

2. La Racha (tango) Agustín Bardi

3. Romance de barrio (vals) Aníbal Troilo

4. Pinta brava (milonga) Francisco Canaro

5. Shusheta (tango) Juan Carlos Cobián

6. Ojos negros (tango) Vicente Greco

7. Canillita (tango) Francisco Canaro

8. La Casita de mis viejos (tango) Juan Carlos Cobián

9. Inspiración (tango) Peregrino Paulos

10. Gallo ciego (tango) Agustín Bardi

11. La Tablada (tango) Francisco Canaro

12. Lágrimas y sonrisas (vals) Pascual De Gullo

13. Milonga del 900 (milonga) Sebastián Piana

14. Sentimiento gaucho (tango) Francisco Canaro

15. El Amanecer (tango) Roberto Firpo

16. Yo soy María (canción) Astor Piazzolla y Horacio Ferrer

Petr Zámečník accordion / akordeon; Pavlína Kavulová flute / flétna; Štěpán Filípek cello / violoncello; Lukáš Krejčí percussion / perkuse; Radůza vocals / vokály

Originálně znějící Tango Quartetto Re Campo hraje staré mistry tanga z Buenos Aires z 20. a 30. let minulého století v neotřelých aranžmá Petra Zámečníka pro akordeon, flétnu, violoncello a perkuse.

„Existují dějiny osudů tanga, které se pravidelně pouštějí v biografu; podle této sentimentální verze se tango zrodilo v činžácích na předměstí Buenos Aires, zpravidla ve čtvrti Boca de Riachuelo. (…) Moji poradci se ale shodují na zásadním faktu: na původu tanga v nevěstincích. (…) Původní sestava nástrojů — klavír, flétna, housle, později bandoneon — svou nákladností toto svědectví potvrzuje, je důkazem, že tango nevzniklo na periferiích, které si, jak všichni vědí, vždycky vystačily s šesti strunami kytary, ale patřilo jen do bordelů. (…) Nechybí ani další důkazy: lascivnost tanečních kroků, zřejmé konotace některých názvů, skutečnost, že jako malý jsem vídal, jak ho na nárožích ve čtvrti Palermo a později ve čtvrtích La Chacarita a Boedo tančí páry mužů, protože tamní ženy se nechtěly účastnit tance neřestnic. (…) Skutečným zástupcem předměstí je milonga. Její obvyklou verzí je nekonečný pozdrav nebo obřadné ozdobné poklony. (…) Někdy beze spěchu líčí krvavé záležitosti, souboje, na které je dost času, smrt, jíž předchází odvážná užvaněná provokace. (…) Řekl bych, že tango se odehrává v čase, v neladech a rozporech času; ve zdánlivém spěchu milongy už je věčnost…“ Jorge Luis Borges Buenos Aires, 1930

Vybráno z knihy Evaristo Carriego, Diskuse — Spisy IV, vydané nakladatelstvím Argo v roce 2012