MARTINŮ B. LES FRESQUES, THE PARABLES, ESTAMPES / PRSO / T.Netopil

Bohuslav Martinů (1890-1959) - Overture, H 345 (1953); Les Fresques de Piero della Francesca, H 352 (1955); The Parables, H 367 (1957); The Rock, H 363 (1957); Estampes, H 369 (1958)

Prague Radio Symphony Orchestra, conducted by Tomáš Netopil

"And the sculptor fixes the likeness of a face in clay. And you walked by and passed before his work, and you glanced at the face and then walked on your way. And then it happened that you were not quite the same. Slightly changed, but changed." The motto Bohuslav Martinů chose from Antoine de Saint-Exupéry's Citadelle for one of his Parables also poetically defines the transformational power of his final orchestral opuses. Following the six symphonies composed in the USA, he wrote them in Europe, much closer to his homeland. The orchestral triptych Les Fresques de Piero della Francesca was inspired by the work of the Italian Renaissance master. As Martinů himself put it: "The frescoes harbour a peculiar kind of solemn and rigid tranquillity, abounding in strange, serene and moving poetry; it is the darkened coloured atmosphere I strove to express in music." The Parables is another piece in which Martinů reflected his philosophical ideas, with each of its three movements treating an allegory of life and human quest in the world. The symphonic prelude The Rock refers to the landing place of the English settlers who came to North America in 1619, as well as Martinů's own fate as a homeless pilgrim. Martinů's very last symphonic work, Estampes, comes across more as a fine drawing interwoven with silence than an impasto, as is the case of his previous orchestral pieces. These brilliant, extraordinary Martinů works are yet to gain the recognition they so richly deserve. The new Supraphon recording, made by the Prague Radio Symphony Orchestra under the renowned conductor Tomáš Netopil, affords hope that this will be set right. It would be a pity to miss out on such beauty.

Bohuslav Martinů's late pinnacles - beauty and profundity yet to be discovered.

"A sochař hněte tvář z hlíny. Ty pak jsi při svém putování prošel kolem jeho díla, pohlédl na onu tvář a ubíral se dál svou cestou. A hle, nebyl jsi už týmž. Nepatrně proměněn, ale proměněn." Motto, jež si Martinů vybral z Citadely A. de Saint-Exupéryho pro jednu ze svých Parabol, poeticky pojmenovává i proměňující sílu jeho posledních symfonických opusů. Po šestici symfonií zkomponovaných na americké půdě vznikají tato díla již na evropském kontinentu, mnohem blíž skladatelově vlasti. Symfonický triptych Fresky Piera della Francesca byl inspirován dílem génia italské renesance. "V těchto freskách je obsažen zvláštní druh slavnostního a strnulého ticha ... a je to tato potemnělá barevná atmosféra, co jsem se pokusil vyjádřit hudbou." Navazující třívěté Paraboly jsou dalším skladatelovým podobenstvím o světě a hledání člověka v něm. Symfonické preludium Skála odkazuje na přistání anglických osadníků v Americe roku 1619, i na Martinů vlastní osud poutníka bez domova. Vůbec posledním symfonickým dílem Martinů se staly Rytiny; spíše jemná kresba protkaná tichem než pastózní malba, na jakou jsme z předchozích symfonických opusů zvyklí. Tato výjimečná, vrcholná díla zůstávají stále nedoceněna. Nová supraphonská nahrávka SOČRu s renomovaným Tomášem Netopilem dává naději, že se to změní. Byla by škoda takovou krásu minout.

Pozdní vrcholy Bohuslava Martinů - hloubka a krása dosud neobjevená

(Supraphon 2021)