ROMANOVSKÁ A., TICHÝ P., HRUBÝ M. (2018)

1. Ach kocoure kocoure (Hrubý) 06:49

2. Ladění I (Romanovská, Tichý, Hrubý) 00:53

3. Moře sněhu (Hrubý) 04:25

4. Impro I (Romanovská, Tichý, Hrubý) 11:42

5. Impro II (Romanovská, Tichý, Hrubý) 11:34

6. Impro III (Romanovská, Tichý, Hrubý) 07:28

Anna Romanovská - violin / housle, koto

Petr Tichý double bass / kontrabas

Michal Hrubý clarinet / klarinet, bass clarinet / basklarinet, tenor saxophone / saxofon

Anna Romanovská Fliegerová (1982) Vystudovala jsem hru na housle a hudební pedagogiku. Velmi záhy jsem začala spolupracovat s komorním orchestrem Berg, tělesem, které se orientuje na interpretaci soudobé hudby. Díky šéfdirigentovi Peteru Vrábelovi a inscenaci Schwarz auf weiss jsem se seznámila s tradičním japonským nástrojem koto. Koto je prý oblíbený nástroj japonských žen v domácnosti, které se hrou na něj rozptylují od každodenních starostí. Tak i pro mě se stalo symbolickým životním předělem. Brzy poté, co jsem se na něj začala učit hrát, se nám - mému manželovi Michaelovi a mě - narodily dvě dcery.

Petr Tichý (1974) je český kontrabasista původem z Jablonce nad Nisou. Na jazzovém oddělení pražské HAMU a na KJJ se u Petra Kořínka, Jaromíra Honzáka, Miroslava Vitouše a Jiřího Slavíka vyučil hře na kontrabas. Mezi jeho stěžejní projekty patří duo HLASkontraBAS se zpěvačkou Ridinou Ahmedovou a kapela NTS s Michalem Nejtkem a Štěpánem Smetáčkem. Spolupracoval a spolupracuje s Floexem, Orchestrem Berg, divadlem Continuo, Markem Novotným, Vladimírem Václavkem, Palo Hammelem, Ondřejem Škochem, Mírou Kemelem, Sylvií Krobovou, Feng-yűng Song, Jono Bonem, Paulem Novotnym a Aliexandrem Yasinskym, kapelou Květovaný kůň, Duende a mnoha dalšími. Na této nahrávce hraje na střevové struny vlastní výroby po vzoru lidových muzikantů z Těrchové. Volná improvizace je pro něj jako posezení u dobré kávy s přáteli.

Michal Hrubý (1973) hraje na klarinety, tenor saxofon a lidové píšťaly ze Slovenska (fujaru, koncovky, šestidírkové píšťaly...). Začínal v bigbítové kapele Sveřepé prase, poté založil a vedl skupiny Neočekávaný dýchánek a Kapitán Kajman. Od roku 2009 se věnuje především volné improvizaci. V současné době působí v několika různých kapelách (Květovaný kůň aneb Hanzlová Hrubý Svoboda Tichý, Prázdné hory jsou plné větru a deště, Drozdi a droždí...). O své tvorbě říká: „Rád vydávám zvuky.“

Když jsme rozhodili sítě, abychom jimi podchytili nejvýraznější avantgardní hudebníky, kteří mohli v dětství zažít kreslený seriál Kocour Vavřinec a jeho přátelé, vycházející před padesáti lety v Mateřídoušce, a kteří by se ke svým dojmům chtěli / dokázali vrátit hudebně, byl mezi nimi i klarinetista Michal Hrubý. Oslovil nás, když se svým triem perfektně doprovázel křest mé publikace Potkávání setkávání / Listování v osudech v literární kavárně Volvox Globator, ale znali jsme ho i z projektů, jako jsou Květovaný kůň aneb Hanzlová Hrubý Svoboda Tichý nebo etnofreejazzové Prázdné hory jsou plné větru a deště. Zadanou šanci pojal naprosto odpovědně: zosnoval zbrusu nové trio s houslistkou a hráčkou na koto Annou Romanovskou a kontrabasistou Petrem Tichým. To s odzbrojující lehkostí, lapidárností a zasněným nostalgizováním ztvárnilo skladbu Ach kocoure kocoure, právem označenou kritikou jako „oživení s lidovými názvuky“ (Švamberk) nebo jako „první vrchol alba“ Jiná hudba pro kocoura Vavřince pro „mísení zvuku japonského nástroje koto s jazzovým kontrabasem a výrazným minimalistickým motivem klarinetu; koto pak vystřídají housle v klenutém partu, aby posléze do skladby vtrhl free jazz“ (Hocek). Spojení tria se projevilo jako inspirativní a spolupráce Romanovské, Tichého a Hrubého vyústila v nahrávku současného alba.

Úvodní kompozici odpovídá (i přesahuje ji) současné album jak celkovým laděním, rovnovážně oscilujícím mezi komprovizační rozvážností a mírumilovnou kuráží (Moře sněhu), rozverným rozharašením či rozběsilostním kalupem (Ladění) a trojrozměrnou souhrou, plnou nápadů, pohodové vstřícnosti a důrazné nezvratnosti (Impro I, II, III). Právě důsledné využití kontrastní jednolitosti nástrojů (Hrubého klarinet, basklarinet, důsledně uplatněný hlavně v Impru III, a tenor saxofon, Romanovské housle a koto, jež přidává hře pocit neobvyklostí, tajemnosti či exotičnosti, a Tichého elektroakustický kontrabas vlastní konstrukce) vytváří harmoničnost, nečekanost, která není disparátní, jemnost, jež může být důrazná i propojná. Setkáme se tu průběžně s povlovností, odměřovanou na jemných vážkách, ale i s nahoufňovanou spontaneitou a bohabojnou titěrností, spřízněnou s umírněnou majestátností. Jako celek je tento kompakt poslechovou lázní, vzrušivou, leč bez nadbytečných extravagancí, dílem, jež má svou stabilní jistotu očekávané nečekanosti a fluidum tolik potřebného spříznění, oponujícího dobám nejistot. Právě proto může i léčit frustraci nečasu, což je sice už nadhodnota alba, nikoli však pomíjeníhodná. (Z. K. Slabý, kráceno cdmusic.cz)