I když v písničkách valašské kapely Ciment jsou kytary často hodně ostré a rytmika nezapře hardrockové kořeny, nezní z její desky žádný heavy metal. Zpěvákovi
Petru Zezulkovi, kytaristovi Mojmírovi Hurskému, baskytaristovi Pavlu Hynkovi a bubeníkovi Petru Baselovi jsou pózy drsných hochů zcela cizí a do své hudby čerpají nejen z hard rocku, ale i z folkloru rodného valašského kraje. Ciment zní naprosto přesvědčivě a přirozeně, to je dáno hlavně spontánností tvorby a její prezentace - tuhle kapelu nikdo nemůže ani v nejmenším podezírat z nějakých kalkulací.
Pro svou první desku mohl Ciment vybírat z dosti rozsáhlé tvorby, časovým rozptylem zahrnující skoro deset let. Petr Zezulka píše své texty se značným nadhledem a používání nářečí u něj není žádnou snahou o ozvláštnění: prostě píše tak, jak mluví. Příběhy Zezulkových textů se odehrávají v uvolněné, konfliktům vzdálené atmosféře: lehce ustoupí ze sporu s dacanem Búbelů, který mu vyslopál osmičku (tj. pivo), bez velkého rozvažování vzdává boj o dívku se sokem Ohrozilem ("Kdybych sa biť trošku uměl / Ohrozil by dostiskál / enomže je z Lidča rodák / hravě by mě vyliskál") a na konci skladby Tereza z Valmeza o neúspěšném dobývání místní krásky si vyrovnaně řekne: "Nic to, však mám ještě Martu." Album poprvé vyšlo v roce 1992, brzy nato zmizelo z prodeje.
Reedice nabízí nový remastering, obsažný booklet a čtyři bonusové skladby.
(Indies Happy Trails 2013)
| Property | Value |
| format | CD audio |
