Fiala J. (1748-1816), Kramář F. (1759-1831) Clarinet Quartets / K.Soukalová Váchová

1-4. Josef Fiala (1748-1816) - Quartet No.1 in E flat major for Clarinet (Originally Oboe), Violin, Viola and Cello

5.-8. František Vincenc Kramář (Franz Krommer) (1759-1831) - Quartet Op.83 for Clarinet, Violin, Viola and Cello

Karolína Soukalová Váchová clarinet

Josef Kekula violin, Petr Hejný cello, Karel Plocek viola

Stereo digital live recording 15.9.2023 in Kamenice near Jihlava

Josef Fiala (1748-1816)

He was born in Lochovice in Bohemia and began his musical career there as an oboist in the service of Countess Valpruga Netolická. The countess supported his studies of oboe with Jan Šťastný in Prague. He also studied violoncello and viola da gamba with František Josef Werner. In 1774 he left to Bavaria to play the oboe in the orchestra of Count Ernst Kraft von Oettingen-Wallerstein. In 1777 he moved to Munich to serve in the court orchestra of Elector Maximilian Joseph. Here he married Josefina Procházková, a daughter of his colleague from the orchestra, horn player Matyáš Procházka. That year in Munich, Wolfgang Amadeus Mozart befriended Fiala and was greatly impressed by his compositions. After the death of the Elector in 1778 Mozart helped him secure a position in Salzburg. From 1778 to 1785 Fiala lived in Mozart's birth house at Getreidegasse no.9 in Salzburg. He was an oboist for archbishop Hieronymus von Colloredo's orchestra and played violin and violoncello in Salzburg State Theatre. In 1785 Fiala moved to Vienna, where he served as a horn player for Nikolaus II, Prince Esterházy, and in 1786 to Saint Petersburg where he worked in the court of Catherine the Great. After his return from Russia, he toured over Europe playing his own compositions. In 1790 he played viola da gamba for King Friedrich Wilhelm II. Finally in 1792 he became Kapellmeister, cellist and composer for Joseph Maria, Prince of Fürstenberg in Donaueschingen, where he spent the rest of his life.

František Vincenc Kramář (Franz Krommer) (1759-1831)

Czech composer František Vincenc Kramář-Krommer held a pride of place on Vienna´s music scene of the turn of the 18th and 19th centuries, where he was initially active as an outstanding teacher of violin as well as probably of composition, after the death of Leopold Koželuh to work his way up to the prestigious post of court composer and kapellmeister of the court chamber orchestra. By coincidence, he happenned to be the last musician to have held the post. After his death it was never again occupied. His contribution to the musical spectrum of the Viennese Classical school consisted in an invigorating stream of vitality which he inherited from his rustic ancestors, combined with a tender lyrical strain free from excessive sentimentality, and a sharp sense of humour. An important and highly original section of Krommer´s compositional legacy is represented by his works for clarinet, the most resourceful of all woodwind instruments in terms of playing technique potential and tone range alike, and an instrument which became safely established on the concert platforms only in the Classical era. Immaculate orchestration and skilful contrapuntal work turns Krommer´s clarinet output to a substantial asset for the history of clarinet literature, ranking them with all justice alongside compositions of Mozart and Weber.

Josef Fiala (1748-1816)

V mládí byl ve službách hraběnky Valpurgy Netolické a hrál v její kapele na zámku v Lochovicích. Hraběnka jej vyslala do Prahy, aby studoval hru na hoboj u předního hobojisty Jana Šťastného. Zde se naučil i hře na violoncello a violu da gamba u Františka Josefa Wernera. Z poddanství se mu podařilo uprchnout a v roce 1774 se stal hobojistou na dvoře knížete Ernsta Kraft von Oettingen Wallerstein ve Švábsku. Jeho spoluhráči v kapele byli mimo jiné Ignaz von Beeck, Josef Rejcha a Antonio Rosetti. V roce 1777 byl jmenován hobojistou kapely bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa III. Na jeho dvoře se setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem, se kterým se spřátelil. Mozart ho uvedl do šlechtické společnosti, pomáhal mu s pořádáním koncertů a přispěl tak k jeho pozdějšímu věhlasu. Ke konci roku 1778 odešel do Salcburku (bydlel ve stejném domě jako Mozart), kde se stal hobojistou v kapli arcibiskupa Hieronyma von Colloredo. Hrál na housle a violoncello i v divadelním orchestru a účastnil se tak i premiéry Mozartova Únosu ze serailu. Ze Salcburku se přesunul do Vídně, kde působil jako první hornista u knížete Esterházyho. V roce 1786 byl pozván do Petrohradu, kde vstoupil do služeb knížete Orlova, aby zorganizoval jeho orchestr. Na zpáteční cestě z Ruska, uspořádal několik koncertů v různých evropských městech včetně Prahy, Berlína a Vratislavi. Hrál i před pruským králem Fridrichem Vilémem II.. Po návratu, se v roce 1792 stal prvním violoncellistou v kapele knížete Josefa Maria Benedikta zu Fürstenberg v Donaueschingen, kde také v roce 1816 zemřel. Josef Fiala byl všestranný skladatel i výkonný umělec. Své současníky udivoval virtuozitou své hry a vrcholnou technickou obtížností se vyznačovaly i jeho instrumentální koncerty. V jeho díle je patrný vliv W. A. Mozarta a naopak sám Mozart Fialovy skladby vysoce oceňoval.

František Vincenc Kramář (Franz Krommer) (1759-1831)

Český skladatel František Vincenc Kramář-Krommer byl ozdobou hudební Vídně na přelomu 18. a 19. století, kde působil nejprve jako znamenitý učitel houslové hry a podle všeho také skladebné teorie, ale po smrti Leopolda Koželuha se propracoval na prestižní místo dvorního skladatele a kapelníka dvorní komorní hudby. Byl shodou okolností posledním, kdo ve Vídni tuto funkci zastával, po něm již toto místo, které zastával až do své smrti, nebylo obsazeno. Do spektra hudební poetiky vídeňského klasicismu přispěl osobitým životním elánem zděděným po venkovských předcích, něžnou lyrikou bez sentimentu a vyhraněným smyslem pro hudební humor. Významné a zcela osobité místo zaujímají v Krommerově odkazu skladby pro klarinet - nástroj s nejširšími technickými možnostmi i rozsahem ze všech dřevěných dechů a nástroj, který teprve v období klasicismu zdomácněl na koncertních pódiích -, které dokonalou instrumentací a obratným kontrapunktem významně obohacují literaturu tohoto oborua mohou se směle měřit i se skladbami Mozartovými a Weberovými.