Losy J.A. (1651–1721), Weiss S.L. (1687–1750) / J.Čižmář lutes, {oh!} Ensemble

Jan Antonín Losy (1651–1721) - Partita in D minor for lute, violin and viola da gamba

Jan Antonín Losy - Suite in B flat major for flute and basso continuo

Jan Antonín Losy - Suite in G major for harpsichord

Jan Antonín Losy - Gig in D minor for solo violin

Jan Antonín Losy - Concertus in A major for lute, violin and viola da gamba

Jan Antonín Losy - Suite in C major for harpsichord and lute

Silvius Leopold Weiss (1687–1750) - Tombeau sur la mort de Msr. Comte de Logy arrivée 1721 for lute.

Jan Čižmář – lutes, {oh!} Ensemble: Martyna Pastuszka – violin, Marta Kratochvílová – flute, Anna Firlus – harpsichord, Krzysztof Firlus – viola da gamba

“He took up the lute when he was young and became such a virtuoso that he was unrivalled in France or Italy.” Music historian Gottfried Johann Dlabacž’s testimony describes the lutenist and composer, Count Jan Antonín Losy of Losinthal, whose family came from Lombardy. He was born in Bohemia, where he spent most of his life, but his fame spread throughout Europe. After he died, he was honoured by his younger colleague, Silvius Leopold Weiss, who memorialised him with his famous Tombeau. Nowadays, the name of the Count and virtuoso musician (besides the lute, he played the harpsichord and violin superbly) is known especially to lute players. However, even they may be surprised to learn that this album contains compositions with harpsichord, flute and violin. In fact, Losy’s oeuvre is far more varied. According to period sources, many of his compositions were played by chamber ensembles including instruments, such as the violin and a bowed bass instrument. The main performer, Jan Čižmář, reconstructed some of them, using manuscripts scattered all over Europe, and invited his colleagues from the Polish ensemble, Orkiestra historyczna, to take part in the recording. The result is a revealing album that presents Losy’s lute pieces in an unusual sound version for the first time.

„V mládí se chopil loutny a stal se takovým virtuózem, že mu nebylo rovno ani ve Francii, ani v Itálii.“ Svědectví hudebního historika Gottfrieda Johanna Dlabacže nám představuje loutnistu a skladatele, hraběte Jana Antonína Losyho z Losinthalu, jehož rod k nám přišel z Lombardie. Sám se narodil a většinu svého života prožil v Čechách, jeho věhlas však pronikl celou Evropou. Po smrti se dočkal pocty od svého mladšího kolegy Silvia Leopolda Weisse, který jeho památku zvěčnil svým slavným Tombeau. Dnes se jméno hraběte a virtuosního hudebníka (kromě loutny hrál skvěle také na cembalo a housle) skloňuje především mezi loutnisty. I pro ně však může být překvapením, že na předkládané nahrávce najdou skladby s cembalem, flétnou či houslemi. Skutečný obraz Losyho tvorby je totiž mnohem pestřejší. Podle dobových pramenů byly mnohé jeho skladby hrány v komorním obsazení s dalšími nástroji, nejčastěji s houslemi a smyčcovým basovým nástrojem. Hlavní protagonista nahrávky Jan Čižmář některé z nich zrekonstruoval podle rukopisů rozptýlených po celé Evropě a k realizaci nahrávky přizval kolegy z polského souboru Orkiestra historyczna. Výsledkem je objevná nahrávka, jež v premiéře představuje Losyho loutnové skladby v neobvyklé zvukové podobě.

(Supraphon 2024)